O věrohodnosti Apoštolského vyznání víry
15. 7. 2011
O věrohodnosti Apoštolského vyznání křesťanské víry
a ukázka mého návrhu křesťanského vyznání víry a povinností:
Milé sestry, milí bratři,
jistě všichni známe Apoštolské vyznání naší křesťanské víry. Před nějakým časem jsem se seznámil s názorem, že Apoštolské vyznání nemá oporu v Písmu Svatém, respektive a především ne ve slovech a činech Ježíše Krista či našeho Boha. Zjistil jsem, že to není pravda, že v Písmu Svatém- Bibli existují svědectví pro tyto názory a tak předkládám to, co jsem nalezl k potvrzení toho, co se v Apoštolském vyznání víry píše. Je faktem, že naše vyznání víry je spíše vyznání o Bohu a o Ježíši (což od nás nic moc nevyžaduje právě kromě nutné víry), než Kristova výzva nám Jeho následovníkům, jak máme dennodenně žít svou víru (což by nás k něčemu konkrétnímu naopak zavazovalo, například k činům). Obávám se, že to opravdu někdo může cítit, jako pokus vyhnout se svým povinnostem, která jako Kristovi služebníci máme (pokusil jsem se je trochu shrnout níže v Návrhu vyznání křesťanských povinností). Uznávám též, že by se jistě dalo sestavit vyznání víry lepší (vždyť zde například zcela chybí nějaké spojení s tím, že Ježíš je náš Spasitel- vykupitel od hříchů!) a více vycházející a směřující ke Kristu, ale zatím nevidím důvod, proč bych měl Apoštolské vyznání brát jako nějak špatné či dokonce nepoužitelné. Vzhledem ke své stručnosti obsahuje poměrně mnoho. Ale aby tato práce nebyla jen samoúčelná, dovoluji si přeci jen nakonec představit i svůj osobní a čistě nezávazný návrh nového vyznání určený jen k zamyšlení a diskusi (na něm jsem si ověřil, že kdybych měl udělat stejně stručné vyznání víry, jako je Apoštolské, tak bych též musel velice mnoho zjednodušit a zároveň i znejasnit a odstranit mnohé co jsem považoval za nutné. A tak Apoštolské vyznání víry obstálo v tomto mém poměřování jako dost slušné).
Nejprve si znovu představme ono naše známé Apoštolské vyznání víry:
Apoštolské vyznání víry:
„Věřím v Boha Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. Věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. Sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých. Vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
A nyní si toto vyznání rozeberme. Jelikož nemáme krom přímého zjevení od Ducha Svatého jiné věrohodné pomůcky mimo Písma Svatého- Bible, pak tedy s prosbou o pomoc Ducha Svatého, z Písma Svatého budeme dnes vycházet. Uveďme si též to, kdo nám v našem textu takto svědčí, neboť to je velmi důležité. Jde to takto sestupně (podle důvěryhodnosti) Nejvýznamnější jsou potvrzující slova (svědectví) Boha- Hospodina, Ježíše Jeho Syna a Ducha Svatého, tato jsou bezesporu nejdůležitější a jsou si vzájemně rovna. Poté jsou důležitá též slova Božích andělů (např. Gabriela) a následují svědecká slova Evangelistů a Kristových prvních učedníků sdružených v první církvi. Já jsa evangelíkem, mohu považovat vše, co je v Písmu Svatém a především v Novém zákoně psáno za de facto věrohodné, tedy hodné víry, ale přece jen vyznávám, že ne vše co je zde uváděno je vždy skutečně v naprosté harmonii s Kristem a proto, že i vše co je psáno v Novém zákoně (a především ve Starém zákoně) musí být vždy podrobeno zkoušce podle slov a činů (a podle Ducha Svatého) Kristových. Tak se tato slova osvědčují, že nesmí být s Kristem (s tím co říkal a konal) v rozporu. Pokud bych tak nečinil, nemohu se považovat za křesťana.
Pojďme si tedy toto vyznání vyložit a doložit Biblickými citáty. A Duch Svatý nechť nás při čtení střeží před každou herezí a dá nám poznat, pokud se zde objeví nějaká nepravda:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího:
Gen 17:1, Hospodinovo svědectví:
1 Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!
Mt 19: 25- 26, Ježíšovo svědectví o tom, že Bůh je všemohoucí na příkladu u Spasení:
25 Když to učedníci slyšeli, velice se zhrozili a řekli: "Kdo potom může být spasen?"
26 Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko."
Mk 12: 28-31, Ježíšovo svědectví (o tom, že je jen jeden náš Pán a Bůh a Dvojpřikázání):
28 Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
29 Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán;
30 miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!'
31 Druhé pak je toto: 'Miluj bližního svého jako sám sebe!' Většího přikázání nad tato dvě není."
Nemohl jsem si pomoci a musel jsem tento text uvést i s následujícím Dvojpřikázáním Lásky, které je zřejmě nejdůležitějším vodítkem naší víry a její praxe. Bohužel, my tak často svou víru zapíráme a podle něj nečiníme. Obraťme se!
Stvořitele nebe i země:
Mk 13: 14, Ježíšovo svědectví, že Bůh stvořil celý svět:
19 S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška nikdy nebude.
Gen. 1, 1- 31 a Gen. 2, 1- 3. Svědectví Písma Svatého- Bible o Stvoření světa:
1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
3 I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
4 Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.
5 Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
6 I řekl Bůh: "Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!"
7 Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak.
8 Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.
9 I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak.
Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré.
Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!" A stalo se tak.
12 Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.
13 Byl večer a bylo jitro, den třetí.
14 I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let.
15 Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí." A stalo se tak.
16 Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy.
17 Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí,
18 aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré.
19 Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
20 I řekl Bůh: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!"
21 I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré.
22 A Bůh jim požehnal: "Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnoží na zemi."
23 Byl večer a bylo jitro, den pátý.
24 I řekl Bůh: "Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře!" A stalo se tak.
25 Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.
26 I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."
27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."
29 Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.
30 Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu." A stalo se tak.
31 Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.
Gen 2, 1- 3:
1 Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
2 Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.
3 A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
Věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného:
Mt 3: 17, Hospodinovo svědectví, že Ježíš je opravdu Jeho Syn:
7 A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."
Mt 11: 27, Ježíšovo svědectví o jedinečnosti Jeho vztahu s Otcem:
27 Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.
Slovo nikdo a jednotné číslo ve kterém Pán Ježíš mluví nám ukazují na to, že není více Synů ani více Otců, ale je jen jeden Bůh Otec a jen jeden Bůh Syn. Učedníci jsou též v Písmu někdy nazváni syny a dcerami Božími, ale je to synovství a dcerství zprostředkované skrze Krista a bez Něj neplatí a nefunguje. Bez Něj nemají tato slova oporu, a proto jen v Kristu jsme synové a dcery Boha našeho Otce a můžeme se k Bohu modlit: „Otče náš…“
Mt 17: 2, Hospodinovo svědectví o tom, že Ježíš je Jeho Syn:
5 Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte."
Mk 14: 61-62, Ježíšovo svědectví (potvrzení), že Je Božím Synem a Mesiášem:
61 On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?"
62 Ježíš řekl: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
Mt 26: 62-65, Ježíšovo svědectví (potvrzení), že Je Božím Synem a Mesiášem:
62 Tu velekněz vstal a řekl mu: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"
63 Ale Ježíš mlčel. A velekněz mu řekl: "Zapřísahám tě při Bohu živém, abys nám řekl, jsi-li Mesiáš, Syn Boží!"
64 Ježíš odpověděl: "Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
65 Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Hle, teď jste slyšeli rouhání!
Setkal jsem se dokonce i s názorem, že Ježíš sám nikdy o sobě neřekl, že je Spasitel- Mesiáš, ale není to, jak vidíte, pravda. Je faktem, že Ježíš neměl za svého pozemského putování moc v oblibě, přímo se představovat jako Mesiáš (i když jím byl), ale zde byl k tomu donucen veleknězem, neboť Jej zapřísahal při Bohu a tak mu Ježíš musel odpovědět pravdivě i když to znamenalo Jeho okamžité odsouzení. Ježíš Kristus je nepochybně jediný pravý Spasitel- Mesiáš všech lidí. Zde to čteme i z Ježíšova rozhovoru se Samařankou.
Jan 4: 25-25, Ježíšovo svědectví (potvrzení), že Je Mesiášem:
25 Žena mu řekla: "Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus. Ten až přijde, oznámí nám všecko."
26 Ježíš jí řekl: "Já jsem to - ten, který k tobě mluví."
Lk 1: 35, svědectví Božího anděla o tom, že Ježíš je Božím Synem:
35 Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
Zde se, jak vidíme, můžeme setkat s oním potvrzením, že Ježíš Kristus Byl do lidského těla zplozen přímo Bohem Otcem s pomocí Ducha Svatého. Ježíš na Zemi byl vtělený Bůh Syn zde mezi námi lidmi. Pravý Bůh a pravý člověk.
Lk 3: 22 svědectví Ducha Svatého a Hospodina o tom, že Ježíš je Boží Syn:
22 a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
Jan 5: 19-22, Ježíšovo svědectví, že Je Boží Syn a promluva o Jeho soudu:
19 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn.
20 Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.
21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.
22 Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
Bůh Otec a Bůh Syn (a Bůh Duch Svatý) jsou a vše konají ve vzájemné shodě a jednotě.
Jan 11: 3-4, Ježíšovo svědectví že Je Syn Boží:
3 Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen."
4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven."
Jan 17: 1-3, Ježíšovo svědectví že Je Syn Boží:
1 Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,
2 stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.
3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
Zde Ježíš opět potvrzuje to, že Bůh Otec- Hospodin je jediný prvý Bůh. Ostatní „bohové“ jsou jen bůžci a modly.
Mt 28: 19-20, Ježíšovo svědectví o Trojici Svaté (proto říká „ve jméno“ – jedno jméno společné pro Boha:
19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."
Právě onen výraz ve jméno - jedno jméno - pro Otce, Syna i Ducha Svatého nám dává právo tvrdit, že Bůh má tři osoby, které jsou spojeny v jedno. Dá se to chápat i jako potvrzení správnosti Trinitální teologie a vysvětluje to použitelnost požehnání tak zvaným „Znamením kříže“, které může křesťan činit přesto, že vlastně nikde v Písmu se o tomto znamení nic nepíše a je to jen lidská tradice, ale jak vidíme tato tradice (na rozdíl od některých jiných) neodporuje Písmu Svatému.
Jan 3: 16-18, Ježíšovo svědectví o tom, že On Je Božím Synem a Spasitelem:
16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.
17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.
18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.
Ano, jen skutečný Bůh- pravý Stvořitel může mít ke světu, který Stvořil takový nepředstavitelně Láskyplný vztah, aby vše zachránil pro Něj tak strašlivou obětí Svého Syna. Ve verši osmnáctém potom nacházíme jedno z potvrzení Spasení skrze víru a na konci nám Ježíš Sám říká, že je Jednorozený Syn Boží!
Jan 3: 34-36, Ježíšovo svědectví že Je Syn Boží, že Ježíš je sjednocen i s Duchem Svatým (má Jej v plnosti) a o životě věčném:
34 Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť mu Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
35 Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
36 Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."
Jan 5: 24-30, další Ježíšovo svědectví a Ježíš zde říká že má Sám v Sobě život a může jej dát:
24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
25 Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
27 A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
28 Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
29 a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
30 Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal."
Jan 6: 48-57, Ježíšovo svědectví o nezbytnosti večeře Páně pro život věčný a pro sjednocení se s Ním:
48 Já jsem chléb života.
49 Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.
50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.
51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."
52 Židé se mezi sebou přeli: "Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?"
53 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
55 Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
57 Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.
Někteří lidé jsou pobouřeni těmito Kristovými slovy a tvrdí, že by to byl kanibalismus a že proto uznávají Večeři Páně jen jako čistě symbolickou věc. Ani jedno z toho asi není pravdivé. Ježíš Kristus nám opravdu dává Sám sebe při večeři Páně- ale duchovně, neboť Bůh je Duch a Jeho Syn- Bůh je též Duch. Nejedná se tedy o pojídání těla, ale Ducha, který i skrze tuto milost vstupuje do nás a nás proměňuje, pokud se necháme a pokud tomu věříme. Kdyby to byla jen připomínka, poté by důležitost této svátosti byla snížena a nebylo by jí vlastně potřeba, neboť by stačilo si jen o ní číst. My ovšem o tom nemáme jen číst a připomínati si to, ale opravdu to žít! Bez Krista nemůžeme činit nic dobrého! S Kristem, který do nás vstupuje při večeří Páně a nás obrací, ovšem můžeme činit všecko. A On nás takto vede a proměňuje k životu věčnému z těla, které podléhá zkáze k tělu, které je duchovní. Nechme tedy Krista, ať vstoupí do nás a učiní si z nás svůj příbytek.
Pána našeho:
Proč vlastně vyznáváme, že Ježíš Je naším Pánem, když jinde nalézáme to, že Je naším bratrem? Proč Pán? Ježíš není jen náš milovaný Bratr, ale Jeho Slovo a Činy jsou nám rozkazem a my jsme (pokud chceme být křesťany) povinni je dodržovat a naplňovat ve svých životech.
Jan 13: 13- 17, Ježíšovo svědectví, že Je naším Pánem:
13 Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
14 Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
15 Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
16 Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
17 Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.
Zde též nalézáme důležité upozornění pro nás. Je o službě - což je naše pravé poslání. Sloužit Bohu a také lidem bez povyšování, ale s Láskou a pokorou je povinností každého křesťana.
Mt 21: 2-3, Ježíšovo svědectví, že Je Pán:
2 a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3 A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: 'Pán je potřebuje.' A ten člověk je hned pošle."
Mt 24: 42, Ježíšovo svědectví že Je Pán a že znovu Přijde sem na Zemi:
42 Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.
Mt 24: 45-46, Ježíšovo svědectví a napomenutí k vytrvalosti v očekávání Jeho příchodu:
45 Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas podával pokrm, který služebník je věrný a rozumný?
46 Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
Mk 5: 19-20, Ježíšovo svědectví že Je Milosrdný Pán:
19 Ale nedovolil mu to a řekl: "Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval."
20 Tehdy odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
Mt 10: 24-25, Ježíšovo svědectví:
24 Žák není nad učitele ani sluha nad svého pána.
25 Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán.
Zde je důkaz toho, že Ježíš nechtěl jen abychom věřili, ale abychom se Mu skutečně vytrvale připodobňovali. Není tedy pravdivé, pokud neříkáme, že se my všichni máme opravdu ze všech sil snažit žít svůj život podle Ježíšova příkladu, bez jakýchkoli úhybných manévrů. Máme být jako Kristus! Tomu říkám těžký úkol. Další verš nám to též potvrzuje:
Lk 12: 47-48, Ježíšovo svědectví že Je Pánem:
47 Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle vůle jednat, bude velmi bit.
48 Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.
Který se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny:
Mt 1: 8, svědectví Evangelia o narození Páně z Ducha Svatého:
8 Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.
Mt 1: 20-1, svědectví anděla o narození Páně z Ducha Svatého:
20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.
21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."
Lk 1: 26- 38, svědectví Evangelia a Božího anděla o narození Ježíše:
26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
28 Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou."
29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
30 Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha.
31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh
mu dá trůn jeho otce Davida.
33 Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."
34 Maria řekla andělovi: "Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?"
35 Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná.
37 Neboť 'u Boha není nic nemožného'."
38 Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." Anděl pak od ní odešel.
Lk 2: 10-11, svědectví Evangelia a Božího anděla o narození Spasitele:
10 Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.
Trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel:
Mt 27: 22- 35, svědectví z Matoušova Evangelia o Pilátovi a ukřižování Páně:
22 Pilát jim řekl: "Co tedy mám učinit s Ježíšem zvaným Mesiáš?" Všichni volali: "Ukřižovat!"
23 Namítl jim: "Čeho se vlastně dopustil?" Ale oni ještě více křičeli: "Ukřižovat!"
24 Když pak Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: "Já nejsem vinen krví tohoto člověka; je to vaše věc."
25 A všechen lid mu odpověděl: "Krev jeho na nás a naše děti!"
26 Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
27 Vladařovi vojáci dovedli Ježíše do místodržitelství a svolali na něj celou setninu.
28 Svlékli ho a oblékli mu nachový plášť,
29 upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hůl, klekali před ním a posmívali se mu: "Buď zdráv, židovský králi!"
30 Plivali na něj, brali tu hůl a bili ho po hlavě.
31 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. A odvedli ho k ukřižování.
32 Cestou potkali jednoho člověka z Kyrény, jménem Šimona; toho přinutili, aby nesl jeho kříž.
33 Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená 'Lebka',
34 dali mu napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít.
35 Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty.
A ještě jednou si toto připomeňme nyní z Evangelia Markova:
Mk 15: 12-26, svědectví Evangelia o Pilátovi a ukřižování Krista:
12 Pilát se jich znovu zeptal: "Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?"
13 Tu se znovu dali do křiku: "Ukřižuj ho!"
14 Pilát jim řekl: "A čeho se vlastně dopustil?" Oni však ještě víc křičeli: "Ukřižuj ho!"
15 Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
16 Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu.
17 Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu
18 a začali ho zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!"
19 Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.
20 Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vyvedli ven, aby ho ukřižovali.
21 Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž.
22 A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená 'Lebka'.
23 Dávali mu víno okořeněné myrhou, on je však nepřijal.
24 Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.
25 Bylo devět hodin, když ho ukřižovali.
26 Jeho provinění oznamoval nápis: "Král Židů."
Mt 27: 45-50, svědectví Evangelia o smrti Páně:
45 V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
46 Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eli, Eli, lama sabachtani?", to jest: 'Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?'
47 Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo tu stáli: "On volá Eliáše."
48 Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na tyč a dával mu pít.
49 Ostatní však říkali: "Nech ho, ať uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho!"
50 Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.
A byl pohřben:
Mt 27: 57-60, svědectví Evangelia o pohřbení Páně:
57 Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům.
58 Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali.
59 Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna
60 a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesaný ve skále; ke vchodu hrobu přivalil veliký kámen a odešel.
Sestoupil do pekel:
Pán Ježíš měl zřejmě podle Boží Vůle sestoupit do pekel, aby osvobodil ty svaté, kteří už zemřeli a čekali na své vysvobození. Nebo krom toho možná i proto, aby se solidarizoval s těmi, kdo byli od Boha vzdáleni a aby tak poznal jejich bídu. Účel tohoto sestoupení Krista zůstává tak trochu tajemstvím. Minimálně proto, protože má jistě vícero důvodů. Zřejmě se ale tak nějak stalo, neboť se to dá pochopit z událostí v následujícím citátu:
Mt 27: 50- 53, svědectví Evangelia -Ježíš osvobodil svaté mrtvé:
50 Ale Ježíš znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.
51 A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly,
52 hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena;
53 vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.
Proč vyšli zesnulí ze svých hrobů a zjevovali se lidem, ne-li na svědectví o tom, že je Ježíš osvobodil? Nebo proč tedy?
Třetího dne vstal z mrtvých:
Lk 24: 1-7, svědectví Evangelia a Božích andělů o vzkříšení Ježíše Krista:
1 Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.
2 Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
3 Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.
4 A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.
5 Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: "Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6 Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,
7 že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát."
Jan 20: 11-22, svědectví andělů, Ježíše a dalších o vzkříšení Ježíše:
11 Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu
12 a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.
13 Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili."
14 Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.
15 Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu."
16 Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky:
Rabbuni", to znamená 'Mistře'.
17 Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu."
18 Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."
19 Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: "Pokoj vám."
20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.
21 Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás."
22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého.
Jan 20: 24- 29, Ježíšovo svědectví pro Tomáše že Jeho tělo nese stopy po ukřižování a že přesto nyní Ježíš opět žije:
24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.
25 Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím."
26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám."
27 Potom řekl Tomášovi: "Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!"
28 Tomáš mu odpověděl: "Můj Pán a můj Bůh."
29 Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."
A ještě svědectví o vzkříšení Páně z Evangelia Matoušova:
Mt 28: 1-10, svědectví Evangelia, anděla a Pána o vzkříšení Krista:
1 Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.
2 A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen a usedl na něm.
3 Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.
4 Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví.
5 Anděl řekl ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.
6 Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.
7 Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to."
8 Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.
9 A hle, Ježíš je potkal a řekl: "Buďte pozdraveny." Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu.
10 Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí."
Lk 24: 44-48, Ježíšovo svědectví že vstane z mrtvých právě po třech dnech:
44 Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech."
45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
46 Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.
48 Vy jste toho svědky.
Amen, my jsme toho opravdu svědky, kde je ale naše svědectví? Kdy jsme o tom komu naposledy řekli? Nešušňáme si to jen pro sebe a své křesťanské sbory?
Vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha:
Mk 16: 19, svědectví Evangelia:
19 Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.
Otce všemohoucího:
Odkazy jsou totožné s těmi na začátku tohoto rozboru.
Odkud přijde soudit živé i mrtvé:
Sk:1: 10-11, svědectví Božích andělů o „odkud přijde“:
10 A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu
11 a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet."
Jan 5: 22-30, Ježíšovo svědectví o Jeho soudu živých i mrtvých:
22 Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi,
23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal.
24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
25 Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
26 Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
27 A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
28 Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas
29 a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
30 Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal."
Věřím v Ducha Svatého:
Lk 3: 21-22, svědectví Evangelia o Duchu Svatém:
21 Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe
22 a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
Zde nalézáme důkaz o tom, že Duch Svatý může vstoupit do někoho, zde do holubice. Může tedy vstoupit do těla, protože je vpravdě Duch. Jako i v případě Ježíšova narození. Nalézáme o tom důkaz i v následujících verších, kde Pán Ježíš vysvětluje narození z Ducha. Křesťan se takto znovuzrozuje při svém křtu spojeném s přijetím Ducha Svatého, nebo po biřmování.
Jan 6: 63, svědectví Ježíše o Duchu Svatém:
63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.
Jan 14: 26, svědectví Ježíše o Duchu Svatém našem Přímluvci a Učiteli:
26 Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
Duch Svatý provází křesťana po celý jeho život a učí ho a připomíná mu Slova a Činy jeho Pána Ježíše Krista. Tím ale křesťana zároveň usvědčuje ze všech jeho hříchů, když mu připomíná to, co měl říkat a dělat, ale třeba právě neříkal a nečinil. Připomíná nám to i následující verš a ten nám též ukazuje to, že bez Ducha Svatého bychom naši křesťanskou povinnost vůbec neunesli (tedy některé těžší věci, které nutně přicházejí. Například Ježíšovi první učedníci téměř všichni sešli ze světa brutální násilnou smrtí). To jsou ta slova hned na začátku ve dvanáctém verši:
Jan 16: 12-15, svědectví Ježíše o Duchu Svatém, Duchu Pravdy:
12 Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli.
13 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.
14 On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
15 Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.
Gen 1: 1-2, svědectví Písma Svatého o Duchu Svatém a Jeho účasti na Stvoření světa:
1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
Tady jasně čteme, že Duch Boží byl opravdu před počátkem světa a zřejmě od věčnosti součástí Boha Otce- Stvořitele a že se spolupodílel na stvoření světa.
Lk 11: 13, Ježíšovo svědectví o Duchu Svatém:
13 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!"
Toto je veliká naděje a zaslíbení nám všem. Prosíme ale stále o Ducha Svatého?
Jan 3: 5-7, Ježíšovo svědectví o nebytnosti našeho znovunarození z Ducha Svatého, abychom mohli vstoupit do Božího Království:
5 Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
6 Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
Tady nalézáme důvod proč je křest tak potřebný pro křesťana a též odůvodnění Ježíšových slov o tom, že Jeho Království není z tohoto světa, jak pravil před Pilátem. Je totiž Královstvím v Duchovní rovině a prochází vším- ano i naší planetou a je tedy jaksi přítomno i zde na Zemi, tam kde se činí Boží Vůle a o tom jsou ta Slova Páně, že Království je mezi vámi (námi), musíme však být živi z Ducha. Proto vše co se nenarodí z Ducha a není Duchem orientováno, nemůže do Království vstoupit.
Na druhé straně to, že Boží Království je Duchovní, jak již tušíte, rozhodně neznamená, že nás něco omlouvá za to, že v tomto světě nečiníme Boží Vůli a nesnažíme se přenést Jeho Království, jak jen to jde i na Zemi. My zde na Zemi máme žít totiž stejně, jako později (a vlastně i nyní) v Božím Království a nepřizpůsobovat se tomuto světu, ale naopak přizpůsobovat tento svět Království Božímu a Boží Vůli.
Sk: 1: 1-11, Svědectví Ježíše a Evangelia:
1 První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku
2 až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu;
3 jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.
4 Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: "Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.
5 Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní."
6 Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?"
7 Řekl jim: "Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci;
8 ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země."
9 Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.
Duch Svatý je nezbytnou silou křesťana, bez Něj jsme bezbranní. Učinil z učedníků, kteří se třásli strachy za zavřenými dveřmi takové služebníky Páně, kteří najednou statečně začali zvěstovat Boží Vůli a dle ní se snažili žít.
1 Kor 6: 19-20, Svědectví apoštola Pavla o Duchu svatém, který má přebývat v křesťanovi:
19 Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!
20 Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.
Zdalipak se my křesťané opravdu chováme ke svému tělu, jako k chrámu Ducha Svatého? Zdali jej střežíme před zlými myšlenkami, skutky, strážíme jeho brány před Nepřítelem a uvnitř svého srdce v neustále probíhajících Bohoslužbách chválíme a nasloucháme Bohu? Zdalipak chráníme jeho zdraví, neopíjíme se, nekouříme, nefetujeme, nečiníme s ním žádné špinavosti ať již sexuální či jiné? Ach! Snažme se mnohem více na to myslet a podle toho jednat.
Svatou církev obecnou:
Mt 16: 16-19, Ježíšovo svědectví o církvi:
16 Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."
17 Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.
18 A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.
19 Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi."
Verš devatenáctý nám připomíná tzv. moc klíčů k Božímu Království. Ačkoli se mnohé církve na tuto výsadu odvolávají (a často se snaží v rozporu s Kristem někomu ublížit) nevěřím tomu, že se do Božího Království dostane něco (vůbec něco), co není stoprocentně totožné s Boží Vůlí (takže žádné svaté křížové výpravy, žádné klatby, žádné lidské nálezky a odpornosti byť byly vyhlášeny tou pravou církví a i kdyby měla ty pravé klíče.
Věřím tomu, že napříč všemi církvemi existuje jen jedna pravá Kristova církev a to v těch z Jeho učedníků, kteří důsledně dodržují Dvojpřikázání Lásky a následují Pána a kteří se snaží žít dle toho, co chce Ježíš, jenž od nás žádá naprostou sebeobětavou Lásku a pomoc druhým v našem každodenním životě. Domnívám se, že jsou to ti, o kterých se mluví v následujícím verši, jako o svatých činí-li tak, jak mají:
Společenství svatých:
Kol 3: 12-17, svědectví apoštola Pavla že křesťané jsou společenstvím svatých pokud takto činí:
12 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.
13 Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.
14 Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.
15 A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.
16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.
17 Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
1 Petr 1: 14-17, svědectví Petra že křesťané mají být a žít dennodenně svatě:
14 Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti;
15 ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života.
16 Vždyť je psáno: 'Svatí buďte, neboť já jsem svatý.'
17 Jestliže 'vzýváte jako Otce' toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života.
Hříchů odpuštění:
Mt 26: 27-28, Ježíšovo svědectví o odpuštění hříchů skrze Večeři Páně:
27 Pak vzal i kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: "Pijte z něho všichni.
28 Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.
Mk 1: 4, Janovo svědectví o odpuštění předchozích hříchů skrze křest:
4 To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů."
Lk 5: 20, svědectví Evangelia o moci víry která může jiné přivést ku spasení:
20 Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny."
Možná, že toto někdo z vás nečekal. Ano, hříchy člověku mohou být Bohem odpuštěny i ne pro jeho víru, ale zdá se, že i pro víru jiných lidí! To je námi křesťany dost málo používaná moc. Je to i důvod proč se křesťané mají modlit za všechny lidi a tedy nejen za křesťany, kteří se mohou modlit sami.
Lk 7: 47- 49, Ježíšovo svědectví o odpuštění hříchů pro velkou Lásku:
47 Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje."
48 Řekl jí: "Jsou ti odpuštěny hříchy."
49 Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: "Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?"
Zde je další způsob, jak dojít odpuštění hříchů. Když projevíme velikou Lásku. Neboť věřím, že Bůh je Láska a tak asi má rád a odpouští tomu, kdo Miluje Jeho a ostatní lidi. Následný verš nám ukazuje odpuštění hříchů skrze víru v Krista a Jeho Jméno.
Sk 10: 42-44, svědectví Petrovo potvrzené duchem Svatým o odpuštění hříchů pro víru v Krista:
42 A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých.
43 Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří."
44 Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.
Zde nalézáme též dobrý návod, jak máme jednat, pokud prosíme Boha o odpuštění hříchů:
Mk 11: 25-26, Ježíšovo svědectví o odpuštění přestoupení:
25 A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení."
26 Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.
Těla z mrtvých vzkříšení a život věčný:
Jan 6: 40, Ježíšovo svědectví o tom, že je Vůle Boha Otce, aby kdo věří v Ježíše měl život věčný a byl vzkříšen:
40 Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den."
A opět nám již známý citát z Janova Evangelia:
Jan 6: 53- 57, Ježíšovo svědectví o vzkříšení a životě věčném:
53 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.
54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.
55 Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
57 Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.
Důležitý je poslední padesátý sedmý verš. Zvláště slova „bude mít život ze mne“. Ano, život věčný pro křesťana je výhradně skrze Ježíše Krista. Je to jakási spoluúčast na Jeho životě, jakoby se On s námi o svůj věčný život rozdělil. Bez Krista by nikdy nikdo život věčný nespatřil! Ježíš musí být v nás a my v Něm tak mocně, aby Jeho život v nás mohl náš v smrti pohaslý život znovu zapálit a my mohli duchovně i tělesně ožít.
Amen
Neboli tak jest - tak se staň. Myslím, že toto potvrzující zvolání je zde naprosto namístě.
Zjistil jsem, že Apoštolské vyznání je v pořádku a že dost dobře odpovídá skutečnostem, kterým věřím.
