frater Iohannis

(Lk 9: 51 – 56 verš. Ekumenický překlad)

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě apoštolským pozdravem:

„Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho, Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého, Dárce Života, Moudrosti a rady“.

 

 

Modlitba (první): Pomodleme se:

Náš předobrý Bože, Otče, Synu, Duchu Svatý, moc Ti za všechno děkujeme a prosíme Tě, učiň si z nás své dobré služebníky. Dej nám poznat Svou Svatou Vůli a Spravedlnost, která stojí na Lásce a zasaď ji pevně jako strom s mocnými kořeny do našich srdcí, abychom vpravdě milovali Tebe a Tvou Vůli a Spravedlnost a podle nich i žili. Dej Pane, abychom si i z dnešního kázání odnesli jen to, co je v souladu s tím co Ty chceš. Amen.  

 

Ezechiel 18:23 Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?                                                          

Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme apoštolským vyznáním víry (je v kancionálu na straně 1231):

„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.

 

2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň 295, (16)

 

Lukáš 9: 51 Když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, upjal svou mysl k cestě do Jeruzaléma 52 a poslal před sebou posly. Vydali se na cestu a přišli do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili. 53 Ale tam je nepřijali, protože jeho tvář byla obrácena k Jeruzalému. 54 Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?" 55 Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha. 56 Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice.                                      

 

Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,

Nejprve bych se chtěl krátce zastavit u našeho prvního čtení ze Starého Zákona. Tento citát je ujištění od Boha, že nechce ničí smrt, ani toho největšího hříšníka, ale Chce, aby se každý od smrti – tedy hříchu, (neboť smrt a hřích jsou v podstatě jedno), odvrátil, a že dále Bůh chce, aby každý žil na věky. Na věky? Řekneme si. Ano! Neboť nechce-li Bůh abychom zemřeli, tedy vůbec někdy zemřeli, je jasné, že člověk má žít dle Božího chtění věčně.  Popřemýšlejme teď více o tom, zda smrt a hřích jsou opravdu jakoby jedno. Tak úzce spojeny. To že ano, nám například ukazují slova Hospodina, jenž pronáší v Ráji k Adamovi v souvislosti se stromem a jeho ovocem. Toto podobenství je v Genesis 3: 16, kde čteme: A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. 17 Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." To, že nakonec dle podobenství Adam s Evou z ovoce pojedli, a místo, aby byli upřímní před Bohem a věřili v Jeho Lásku a pomoc, Mu možná i ze strachu lhali a vymlouvali se, tedy tato prvotní jejich i naše nevíra je hřích, který pro ně i celé lidstvo znamenal smrt. Smrt jakožto okamžitou, ale ne jasně viditelnou. A to je také velmi zákeřné na hříchu. Zabíjí, ale ne na první pohled, ba dokonce se často i může zdát, že přináší pravý opak, ale přesto vede nejen k světské, ale i k duchovní smrti. Hřích je jako hadí jed, který se dostane do krve a až později člověka zabije. Proto musíme být velmi obezřetní. A když zhřešíme, máme toho litovat, a ihned se svěřit Bohu a nic nezapírat ani neomlouvat a nevymlouvat se. Buďme k Němu upřímní, jako je Bůh upřímný k nám a budeme žít, neboť On nám pomůže, budeme-li Mu věřit. Vždyť nechce naši – hříšníkovu – smrt, ale chce pro nás život. Podle takových Božích přání poznáváme, že On je pravý Bůh Stvořitel, a to proto, že mu na nás tolik, tolik záleží.

   Pojďme ale nyní k našemu Novozákonnímu čtení. Ježíš začíná svou poslední pouť do Jeruzaléma, kde bude zabit. Prochází krajinou, jejíž lidé sice věří částečně i ve stejného Boha, ale nedomnívají se, že se musí uctívat na chrámové hoře v Jeruzalémě, ale prý na hoře Gerizim. Bohužel ale krom víry v Pravého Boha jsou jinak zatíženi i modlářstvím, vírou v cizí bohy, mravním úpadkem, pohrdáním některými Božími zákony a to už je větší problém. Upřímně řečeno Židovský stát na tom není zase tak o moc lépe. O tomto se však v tomto textu nemluví. Text se soustředí na to, že Jej prostě odmítli. Ano odmítli Ho zřejmě jen proto, že Jeho názory nevyhovovaly jejich theologii. Z textu vyplývá, že to bylo z důvodu jiné hory, na níž se má uctívat Hospodin. Ten Hospodin Bůh, který je Duch, takže se k Němu můžeme modlit a uctívat Ho naprosto kdekoli. Jak triviální problém, že? A tak odmítli Mesiáše víceméně z konfesních důvodů, spíše než z důvodů vysloveně jiné víry, jež by Hospodina vůbec neznala a Mesiáše neočekávala. A to je varující. Nebuďme jako oni a nedejme dopustit, aby nás naše úzké konfesní myšlení přivedlo k tomu, že bychom odmítali Boha či Boží služebníky z jiných církví atd., kvůli malichernostem. Pojďme v textu dál. Před Kristem jdou Jeho poslové. To je zajímavé. Má i dnes Kristus své posly? Ovšemže, my všichni v Něj věřící máme být takovými posly. Ale jsme jimi? Neseme neustále Boží zprávy, Boží Evangelium mezi lidi, či si je šušňáme jen pro sebe? Ano, je jen málo skutečných Božích poslů a i z nich jen málokdo je posel věrný či nebloudící, sebe nevyjímaje. Ale přesto, Bůh má své posly i dnes. A my bychom měli usilovat být takovými dobrými posly Boží Dobré zprávy, nezapomínejme na to. V textu se dále píše, že učedníci Jakub a Jan chtěli svolat na vesnici oheň z nebe a zahubit jeho obyvatele. A berou si za příklad starozákonního proroka Eliáše. Kristus je rezolutně proti. Nesouhlasí s nimi a v podstatě nesouhlasí tím vlastně ani s Eliášem. Proč? Což Eliáš nečinil Boží Vůli, když tak učinil? A což i lidští proroci jsou ve všem neomylní? Je třeba neomylným Papež? Je to trochu s podivem, ale poté co jsme si dnes přečetli náš text ze starého Zákona u proroka Ezechiela, jeví se Eliášovo jednání jakoby v rozporu s Božím chtěním – s Jeho Vůlí. Nebylo přeci vůbec nutné po té, co pravý Bůh zapálil onen Eliášův oheň pomordovat cizí nevěřící hříšné kněze. Jak čteme v 1 Královské 18: 40 Elijáš jim poručil: "Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!" Když je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku Kíšonu a tam je pobil. Nikde v okolí tohoto citátu není uvedeno, že to bylo na příkaz Boha Hospodina. Vždyť i tyto hříšné cizí kněze Bůh pravděpodobně Chtěl zachránit, nikoli zabít. Nechce přeci zabít své nepřátele hříšníky. A kdyby se alespoň někteří z proroků Baalových obrátili k Hospodinu, což by právě toto nebylo ještě větší vítězství pro Hospodina? Je evidentní, že zde opět narážíme na prastarý problém věřících v Hospodina. Často bloudíme. Občas sloužíme Hospodinu a jindy zase tomu zlému. Dokonce přestože můžeme věřit v Jednoho a toho samého Boha Hospodina, můžeme zároveň věřit v někoho zcela jiného. A to zpravidla proto, že málo čteme Slovo Boží, především pak proto, že jej nečteme Duchem, ale literou a i tou občas šilhajíce na obě oči. Prostě jsme někde nedoslýchaví a slabozrací. Někdo věří v Boha Lásku, chápe, že vše s Bohem spojené musí obsahovat Lásku jakožto příčinu, jednání i vrchol, ale jiný věří v Boha jakožto tvrdého nelítostného panovníka, v Boha tvrdé odplaty, nebo ještě jinak. Položme si každý sám v sobě otázku. V jakého Boha já vůbec věřím? Je to Ten, Který chce Spasit všechny lidi do jednoho, či ten, který chce něco jiného? Přemýšlejme, a přemýšlejme i nad Biblí. V Bibli jsou věci, které jakoby zavánějí schizofrenií u Boha a to je nesmysl. Bůh si neprotiřečí. On například nezabíjí žádného hříšníka, jak se i z Bible může někdy zdát, Jsa sama Láska a Život, přeci Chce, stejně pak i Kristus, aby se hříšník obrátil a byl živ. To je rozporný nesmysl. Hříšník se přeci zabíjí sám skrze hřích, jenž je smrt. Nalézám-li pak někde, nejen v Bibli něco, co je v rozporu s Bohem Láskou a Jeho Vůlí, přemýšlím nad významem a hledám, co to má v textu znamenat. Jsou totiž v Bibli místa prorocká, kdy Bůh Ví a zvěstuje, co se stane, která jsou často zaměňována s Jeho Vůlí – tedy jakoby tvrdí, že On to tak Chce. Jenže pokud Bůh prorokuje, že pokud budeme hřešit, dopadneme tak a tak a varuje nás, znamená to, že to dělá proto, aby nás odradil od cesty ke smrti a ne aby nás ke smrti přivedl. Toto nečtení Bible Duchem, nečtení s poznáním Boha, jako Lásky, v lidské historii přineslo mnoho válek a jiných tragédií pro nic. Když tedy čteme Bibli, když se modlíme atd., držme se jedině Boha Lásky a z toho plynoucího poznání Jeho Vůle, Vůle Lásky. Jenže existují i jiní věřící, kteří to chápou úplně naopak. Co s tím? Musím se přiznat, že nevím. Jediná naděje spočívá v neustálé reformaci všech věřících směrem k Bohu, směrem k Lásce. Nabrat kurs, který má mít každá lodička lidské víry i poznání pravého Boha. V podstatě nám to potvrzují další Kristova slova, v nichž kárá Jakuba a Jana, že doslova nevědí, jakého jsou ducha. Domnívám se, že to má souvislost nejen jako: nevíte, co děláte, ale i souvislost přímo s Duchem Svatým – Duchem Božím. Duch Svatý, Dárce Života je logicky v naprostém rozporu se smrtí a tedy i s Elijášovým, Jakubovým a Janovým záměrem zabíjet jinak věřící lidi. Je dost logické, že Sám Dárce Života nemá pravděpodobně nic společného s válkami, vražděním a zabíjením ať už kohokoli. To by si v jednání odporoval. Domnívám se, že takové činy jsou naopak rouháním proti Němu. Jedním z nejtěžších hříchů. Bůh, Ježíš ani Duch Svatý si nic takového nepřáli, nepřejí a v podstatě asi ani nemohou přát. Bůh jako Láska a Dárce života se prostě nemůže schizofrenně rozdvojit na Lásku a nenávist, či život a smrt, nebo tak nějak. Bůh není ani lhář, aby nám říkal, že nás chce zachránit a přitom nás nechal bez pomoci zahynout, či na nás záhubu přivedl. V dějinách spásy je naopak naprosto evidentní, že Bůh dělá, co jen jde, aby zachránil pokud možno všecky lidi do jednoho. Ano, opět zde vidíme, že jen Bůh takový jaký Je právě pouze s takovým vztahem k tomu co Stvořil, Může být tím pravým Bohem Stvořitelem. Věříme v Toho správného Boha, Stvořitele, jen ať nezapomínáme na to, Jaký Je a jen ať nejdeme proti Jeho Vůli. Dobře, když tedy Jakub a Jan nevěděli, jakého byli ducha, Ježíš nám ukazuje, že to byl ten duch zlý? De facto ano. To on přeci jak lev řvoucí obchází člověka jako svou kořist, to on baží po smrti člověka a hřích je jak víme jeho zbraň. Z toho můžeme poznat, jak se projevuje ten zlý duch, s nímž Bůh bojuje. Ten zlý tedy stojí v opozici k Boží Vůli, to on stojí za válkami, vražděním, za násilím atd. Jak evidentní, že? Proč to tedy mnozí věřící nechápou či nechtějí chápat? Proč obhajují války a násilí ať už jakékoli? Je to smutné, ale asi proto, že jsou zvyklí. Jak zní text jedné písničky. Človek je asi preto člověk, že si vie zvyknúť na čokolvek. Jsme již za ta tisíciletí zvyklí na hřích, na války, vraždy, násilí a bereme je jako samozřejmost, ale někteří dokonce – jaké rouhání, za Boží vůli, tvrdíce, že kdyby to Bůh nechtěl už by tak nebylo, jenže i to je, řekl bych blud. I Komenský si to zřejmě na sklonku života uvědomil. Ve světě se děje mnoho toho, co Bůh nechce, to je jasné tomu, kdo přemýšlí o Bohu jako Lásce. Koneckonců když zhřeším, nečiním to přeci proto, že to Bůh chce, ale naopak v rozporu s jeho Vůlí. Takže nemám výmluvu. Musím to Bohu přiznat a prosit Ho o Milost. A On mi jistě Pomůže pro Svou Věrnost, Lásku a Milosrdenství. Na konec Ježíš učedníkům praví: „Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit“. Ach, jaká jen to je pravda! Tímto máme potvrzení toho, že na rozdíl od ducha Jakuba a Jana v té chvíli, Ježíš, ve shodě s Duchem Svatým, má diametrálně jiný – ten Boží, Cíl a Vůli. Chce zachránit lidi. Blíže neříká, že jen některé, takže Mu jde asi opravdu o všechny lidi vespolek. Kristus nám tak potvrzuje to, že přišel Spasit celé lidstvo do jednoho. Ježíš tedy zemřel za všechny. Za věřící, nevěřící, prostě za všechny. Z Jeho strany je vše připraveno a Království otevřeno. Mysleme my Jeho učedníci stejně jak On a usilujme i my o spásu všech lidí. Věřme v Boha Lásku a v nikoho či nic jiného a držme se pevně Jeho Vůle – Lásky! Amen.      

 

Modlitba (po kázání): Pomodleme se:

Náš Dobrý Bože, děkujeme Ti, že Jsi Láska, děkujeme Ti za to, že si nepřeješ smrt hříšníka, ale jeho spásu. Děkujeme, že Jsi toho v dějinách spásy již tolik, tolik Vykonal a především Ti děkujeme za Tvého Syna Ježíše, jenž nás zachránil a Spasil. Víme, že kdyby si nebyl takový Láskyplný, neměli bychom šanci přežít své hříchy. Díky Ti i za Tvou vpravdě Svatou Trpělivost s námi hříšnými. Víme, že když hřešíme, tak Ti působíme bolest. Ó Bože, Pomoz nám, abychom se obrátili od hříchů a Tebe již více nemučili. Smiluj se a učiň si z nás své dobré služebníky. Skládáme teď před Tebou svou svobodnou Vůli Tobě k nohám s prosbou, abys využil tohoto okamžiku a zasadil si do nás Tvou Vůli skrze Svého Svatého Ducha. O to Tě nyní prosíme ve Jménu našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

Nyní je vhodný prostor pro Vaše modlitby sestry a bratři.

 

 

 

Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (Kancionál str. 1231):

 „Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.

 

Požehnání: (Podle Numeri 6:24 - 26) Přijměme požehnání:

 „Ať Hospodin nám Žehná a chrání nás, ať Hospodin rozjasní nad námi Svou Tvář a je nám Milostiv, ať Hospodin obrátí k nám Svou Tvář a obdaří nás pokojem“.