Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtená Bohoslužba 7 9 2008

13. 1. 2011

 

Čtená Bohoslužba 7. 9. 2008
(Jan 6, 1. – 15. verš. Ekumenický překlad)
 
Pozdrav:Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,
vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě, apoštolským pozdravem:
Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého dárce moudrosti a rady.
1.      Píseň:Na úvod zazpíváme píseň 257.
 
Modlitba:Pomodleme se:
Bože náš a Pane náš Ježíši a Duchu Svatý, chceme nyní otevřít svou mysl i srdce Tvému Svatému Slovu a Vůli. Prosíme Tě, učiň nás schopnými slyšet a též činit podle Tvé Svaté Vůle. Chraň nás před každým blouděním a Veď nás pevně Svou pravicí po přímé cestě k Sobě do Tvého Království. Chvála, sláva a díky Ti za všechnu Tvou Lásku k nám a ochranu. A tak Tě prosíme buď Vůle Tvá v nás a s námi až navěky. Amen.
 
První čtení je z Žalmu 113, první až osmý verš:
1 Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina!
2 Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky.
3 Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina.
4 Hospodin je vyvýšen nad všemi národy, nad nebesa strmí jeho sláva.
5 Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, jenž tak vysoko trůní?
6 Sestupuje níže, aby viděl na nebesa a na zemi.
7 Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka
8 a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
 
Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme apoštolským vyznáním víry (je na straně 1231):
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha Svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
2.      Píseň:Nyní zazpíváme píseň 353.
 
Čtení ke kázání je zapsáno v Janově evangeliu v šesté kapitole od prvního do patnáctého verše:
1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.
2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.
3 Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.
4 Byly blízko židovské svátky velikonoční.
5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?"
6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.
7 Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
8 Řekne mu jeden z učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:
9 "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!"
10 Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.
12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!"
13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.
14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"
15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.
 
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
Máme dnes před sebou text, který si žádá naší víru. Text, který obsahuje zmínku o znamení, někdo by mohl říci zázraku, který zdá se odporuje fyzice a našemu vědeckému poznání světa. Pokusím se naznačit to, že to vlastně nemusí být pravda. Je to náročný úkol, ale zkusím to. Ale jděme popořádku. Druhý verš nám říká, že: „Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných“. Zapamatujme si jej, protože až uslyšíme, jak jednali učedníci po takové zkušenosti, tak nám to budiž varováním, abychom nejednali jako oni. Dalším důležitým veršem je verš pátý, který praví: „ Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?". Z tohoto verše nám jasně vyplývá, že Ježíš se vždy staral nejen o věci duchovní, ale i světské. Je to logické, neboť Ježíš lidi Miluje a stará se o ně a jejich veškeré potřeby. Jak z textu plyne, ti lidé za Ním šli skoro celý den a již byli vyhladovělí. Pán měl v úmyslu jim pomoci a z verše šestého víme, že jim chtěl pomoci Sám se svými učedníky. Jak je zde psáno: „To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit“. Můžeme si položit otázku, z čeho Ježíš Filipa zkoušel? Zkoušel ho z toho, zda má dost odhodlání dát těm lidem najíst, nebo ho zkoušel z jeho víry k Němu, že On se vždy dokáže postarat? Myslím, že spíše to druhé. Filip mu bohužel odpověděl pochybujícím, byť jistě pravdivým konstatováním: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." Možná, že Ježíš a učedníci ani tolik peněz neměli, ale proč pochybovat? Bratr Šimona Petra- Ondřej má více aktivní přístup, ale i on má ke konci pochybující otázku: "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!" Když si nyní vybavíme onen druhý verš, v němž se píše, že učedníci před chvílí viděli tolik mocných Ježíšových znamení uzdravení, tak se nám snad ani nechce věřit, že učedníci byli najednou zase tak malověrní, ale stalo se a pro nás je to varováním, abychom věřili pevně a bez pochybování, aby naše víra nebyla podobná loďce na moři zmítané bouří. V tomto verši v jeho první části je i jiné významné poselství. Je o tom chlapci, který byl tak ochoten a dal všem k jídlu své chleby a ryby. Taková ochota ukazuje na čistotu srdce. Nemůžeme si nevzpomenout na to, jak Ježíš prohlásil, že právě takovým patří Království Boží. Není divu. Následující desátý verš je: „Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc“. Druhá část verše je opět trochu problémová. Nikde není žádné zmínky o počtu žen a dětí. Setkáváme se zde s patriarchálním myšlením, vycházejícím z tradic Starého zákona, které bohužel dlouho ovládalo a dodnes někdy někde ovládá myšlení některých křesťanských bratří. Toto myšlení je po Ježíši a Jeho šíření Boží Vůle, po Novém zákoně, již nepřijatelné. Dnes víme, že muži a ženy jsou si před Bohem a Jeho Synem rovni. Ježíš zboural svými skutky mužskou povýšenost nad ženou, jak si ji muž uzurpoval již po vyhnání z Ráje. Například tento náš sbor má skvělou vikářku, která je velmi dobrým osobním příkladem nám všem, a její kázání jsou zpravidla velmi dobrá. Když si uvědomíme, že jinde brání ženám ve zvěstování víry či v kněžské službě je to pro takové křesťany hanba a rozchod s Ježíšovou Vůlí. Že ženy mají zvěstovat víru, poznáváme například z příběhu setkání Ježíše a samařanky u studny, kdy po jejím svědectví a zvěstování mnoho lidí uvěřilo v Ježíše. Následující verše se příčí mnohým vědecky a exaktně smýšlejícím lidem, začínají veršem jedenáctým: „Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl“. Čteme zde, že Ježíš vzdal díky. To značí, že je požehnal a to bylo jistě velice důležité. A co my? Nezapomínáme všechny dary, které přijímáme požehnat od Boha? Je to přeci otázka slušnosti k Bohu, který nám všechny ty dobré dary dává. Dále se zde dočteme, že Ježíš dal každému tolik, kolik potřeboval, takže nešlo o pár drobečků pro každého, jak občas říkají někteří zpochybňovači, ale šlo o plnohodnotné jídlo vedoucí k nasycení. Oni se nasytili, jak čteme v dalším verši: „Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!" Je zde otázka, proč Ježíš chtěl, aby se sbíraly všechny zbytky. Někteří vykladači si myslí, že to bylo jen proto, aby se na množství zbytků zjevilo, že se jednalo o zázrak. Já si však myslím, že již to, že se všichni najedli z tak málo potravin o tom svědčilo až až. Myslím si, že nám Pán Ježíš jako svým učedníkům chtěl též ukázat, jak máme zacházet s Božími dary a tedy i přírodními zdroji. Dle Jeho slov- aby nic nepřišlo nazmar. Šetrně, rozumně a s uvědoměním si toho, že se jedná o Boží Dary, patřící všem. Měli bychom se z tohoto jednání našeho Spasitele poučit a jednat jako On. Učedníci Jej poslechli, jak čteme v následujícím třináctém verši: „Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly“. Hned ve čtrnáctém verši čteme, že: „Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!". Značí to, že si lidé všimli tohoto znamení. My lidé dnešní přetechnizované doby jsme tak trochu otupělí k rozeznávání znamení či zázraků. Není pravdou, že se dnes taková znamení nedějí, jistě dějí, ale my je nevidíme, nejsme k nim dost citliví. Přesto, když se pokusíme otevřít své srdce a mysl pro takovou citlivost ke znamením a prožijeme tak byť jeden jediný den, můžeme v něm zpravidla znamení najít. Tito lidé tedy poznali, že Ježíš je Mesiáš. Byla to víra s důkazy. My jsme však povoláni i k víře bez důkazů, jak víme z Ježíšových slov, jsou blahoslaveni ti, kteří neviděli a uvěřili. Věřme tedy vidíc i nevidíc, věřme v Ježíše Krista. Nyní si pojďme říci něco o tomto znamení či zázraku. Zpravidla se těmito slovy myslí něco, co nedovedeme pochopit, protože to odporuje naší zkušenosti. Námi poznaným přírodním zákonům. Jenže to je i odpověď. Kdo zná dějiny vědy, ví, že každá teorie trvá jen do svého překonání a poznání je vlastně bez konce. Dobrý vědec přiznává, že přes veškeré úsilí se zřejmě nikdy definitivního vzorce, jenž by vše plně popisoval nedočkáme, a že teorii všeho bude lidstvo na Zemi zřejmě hledat navěky. Znamením či zázrakem tedy rozumíme to, co nedovedeme vysvětlit podle současně platných vědeckých zákonů. Z toho logicky plyne, že znamení či zázrak možný je, neboť může jít jen o jev, který možná pochopíme, jen pokud budeme mít větší znalosti světa a fyzikálních zákonů, než jaké máme zrovna nyní. Existují o tom i jisté důkazy. Ještě před pár desetiletími by nikdo mimo autorů sci-fi nevěřil, že je možné, aby člověk cestoval v čase. Dnes již víme, že kosmonaut na oběžné dráze velice nepatrně a v podstatě zanedbatelně, ale přesto jen, cestuje v čase, protože tam čas pro něj plyne pomaleji než na Zemi. Kvantová mechanika nám ukazuje něco trochu podobného tomu, o čem píše Bible a to je zrod něčeho viditelného z neviditelného, respektive z námi neviditelného záření. Kdy se ve vakuu vytvoří z neviditelného záření částice a antičástice a po vzájemné anihilaci se vyzáří foton. Vida, jak je to podobné Biblickému verši z Epištoly židům: KMS: 11 kapitoly, 1. a 3. Verši: „Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz neviditelných skutečností. 3 Vírou rozumíme, že výrokem Božím byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. Jak čteme, tak vidíme, že naše víra není lehkověrnost i když někteří křesťané takovou víru mají, ale dobrý křesťan se nebojí a konfrontuje svou víru s poznanými skutečnostmi. Nemusíme se toho bát. Naše víra totiž obstojí. Měli bychom si vzít příklad od sv. Augustina, který napsal: „To čemu věříme, toužíme také vědět a toužíme tomu také rozumět“. A to je jistě dobře. My totiž máme aktivně přemýšlet a zkoumat Písmo, život Pána Ježíše a svou víru, abychom se stali dospělými ve víře. Občas se lze též setkat s názorem, že znamení a zázraky v Bibli odporují Occamově břitvě a že jsou právě proto nevědecké. Jenže Occamova břitva, zní: „Při výkladu je třeba vystačit s co nejmenším množstvím prvků“. Pokud se nad ní zamyslíme, v dnešním kontextu poznání mluví spíše pro Kreacionismus (jakožto vědomý čin myslící bytosti), neboť tato teorie je mnohem jednodušší než ostatní a stvoření světa Stvořitelem a Jeho Slovem- snad energií slova, neboť víme, že řeč s sebou nese vlastně energii je jednodušší a snáze představitelná, než vznik světa spojený s nutností naprosto nepředstavitelné náhody, která se přibližně rovná tisku knihy provedeného výbuchem v tiskárně. Navíc nejmodernější výzkumy vědy stále víc a více obracejí kdysi jasnou věc naruby. V posledních staletích se zdálo, že materialisticky chápaná věda začíná mít nad kreacionismem evidentně navrch, jenže poslední desetiletí začínají ukazovat, že to tak vůbec nemusí být. Kdysi byl křesťan v pozici věřícího téměř bez podpory takové teorie, nyní se ovšem situace vyvinula tak, že naopak materialista musí leckdy skoro věřit bez důkazů, či věřit téměř nepodložené či značně komplikované teorii, jako je ta o existenci paralelních vesmírů, pro níž neexistují žádné relevantní důkazy. Každý má ale právo věřit tomu, čemu věří, ale vždy je to de facto jen víra (i u vědce věřícího v nějakou teorii), ale mě osobně se zdá ta první teorie uvěřitelnější a jednodušší, než ta druhá, možná více exaktní, byť paradoxně od Occama asi vzdálenější. Z toho všeho vyplývá závěr, že znamení či zázrak odporující námi poznaným fyzikálním zákonům, jsou možné. A že je to plnohodnotná teorie. Teorie toho, co jsme dosud řádně nepoznali, ale přesto to existuje a takových věcí je mnoho, třeba temná hmota či kulový blesk, který stále ještě zcela nechápeme. Pokud například existuje Stvořitel, jistě pro Něj není takové znamení či zázrak o jakém si dnes vyprávíme problémem, neboť zná ty pravé fyzikální zákony, k nimž se lidstvo možná časem přiblíží blíže, ale které asi stejně v plnosti na zemi nikdy nepochopí. Koneckonců máme v Bibli například tento citát o tom, jak chatrné je naše lidské poznání. Ačkoli se verš týká především poznání Boha, zároveň se týká i všeho co Bůh stvořil. Ten verš je z První Korintským, třinácté kapitoly, dvanáctý verš: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne“. Chceme-li býti dobrými exaktně uvažujícími lidmi, pak toto musíme uznat. Naše teorie jsou jen více či méně potvrzené. Ve světě se může dít mnoho z toho, co neznáme a nedokážeme to stoprocentně vyložit podle nějaké současně platné teorie. Avšak to neznačí, že to nemůže být, že to neexistuje. Toto znamení s chleby a rybami se tedy stát mohlo. A my křesťané věříme, že se stalo. Závěrečný verš zní: „Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám“. Asi si někdo může říci, proč to Spasitel udělal? Proč se nenechal prohlásit světským Králem Izraele? Jenže ono je za tím víc a bohužel dost temného. Ježíš do nás vidí. Povšimněme si té skryté agrese - ano těch slov, že lidé chtějí přijít a zmocnit se Ho. Zmocnit se Ho, to je to oč lidstvu jde. Zmocnit se Boha, udělat si z Něj automat na splněná přání, ovládnout Jeho moc. Zotročit Ho, místo toho, abychom Mu pokorně sloužili- ano to je lidstvo od svého pádu. Často se Bůh musel před námi skrýt. Například v neuchopitelném jménu- Jsem, který Jsem, které nám neumožňuje se Ho zmocnit. Jak moudré Bože Otče, jak velice moudré! Dalším důvodem je To, že Ježíš nehledal Svou Vůli, ale Vůli Otce. Že chtěl být dobrovolně tím trpícím služebníkem, který nás všechny zachrání. Díky Ti Pane za to. Díky, žes odvrhl světskou slávu a přijal tento těžký úkol. A tak Pán chtěl naplnit vše, co se psalo o Mesiáši, že musí vytrpět. A tak se i stalo. Amen.
 
Modlitba: Pomodleme se:
Bože náš a Pane náš Ježíši a Duchu Svatý.
Prosíme Tě Dej, ať chceme být Tvými pokornými, oddanými a věčně Tě milujícími služebníky a ať Tě nechceme nikdy vlastnit, tak jako mnozí. Dej, ať jsme schopni dennodenně vidět Tvá znamení ve svých životech a kolem nás. A ať Ti nikdy nepřestaneme vzdávat chválu a díky za všechny Tvé Dary, které nám dáváš. Dej nám moudrost, abychom následovali Slova a Skutky Ježíše Krista našeho Spasitele a tak Ti byli milí. Pomoz nám, ať máme takovou víru, která nám umožní věřit v zázraky, vždyť u Tebe je možné všecko. A tak Veď nás Bože svým Svatým Duchem po cestě, kterou Jsi nám připravil. A Tvá Vůle nechť se v nás a s námi děje každou vteřinu našeho života. Amen
 
3.      Píseň: Nyní zazpíváme píseň: 642. (255)
 
Oznámení:
 
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (je na str. 1231):
„Otče náš, který Jsi v nebesích, posvěť se Jméno Tvé, přijď Království Tvé, buď Vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší Dej nám dnes, a Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i Neuvoď nás v pokušení, ale Zbav nás ode zlého. Neboť Tvé je Království i Moc i Sláva na věky. Amen“.
 
Požehnání: A přijměme požehnání:
A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení a každou radost i starost, nechť střeží naše duše i mysl v Kristu Ježíši našem Pánu. Amen.“
 
4. Píseň: A na závěr ještě zazpíváme píseň: 263. 
 
                                                                                                                                       frater Iohannis