Čtená Bohoslužba 10 6 2007
13. 1. 2011
Čtená Bohoslužba 26. 8. 2007
(Matoušovo Evangelium 28. kap. 16 – 20 verš. Ekumenický překlad)
Pozdrav:Milé sestry a milí bratři, milí přátelé,
vítám Vás na dnešní čtené Bohoslužbě, Trojičním apoštolským pozdravem:
„Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho, Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého, dárce moudrosti a rady“. Tato neděle je dvanáctou nedělí po svátku Svaté Trojice. Dnes budeme soustředit svou mysl především na Svatou Trojici, která je vpravdě studnicí poznání Lásky našeho Boha.
1. Píseň:Na úvod zazpíváme píseň: 261
Modlitba (první): Pomodleme se: Bože náš, Otče – Synu – Duchu Svatý, očisti nás Svou Láskou od našich hříchů a učiň naše srdce upřímnější a oddanější Tvé Vůli. Ať ji nejen slyšíme, ale hlavně i konáme. Prosíme Tě Bože, učiň nás nyní schopnými pochopit alespoň to nejdůležitější z tajemství Tvé Svaté Trojice. Z nekonečného zřídla Tvé Lásky vyvěrající do světa. A jen Tvá předobrá a přesvatá Vůle nechť se s námi stane od tohoto času až na věky. Amen.
První čtení je ze Starého Zákona a je zapsáno u proroka Izajáše v šedesáté první kapitole, od prvního do třetího verše, kde se dovídáme o Kristu toto:
Iz 61:1 – 3: „1 Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, 2 vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící 3 pozvednout truchlící na Sijónu, dát jim místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje. Nazvou je "Stromy spravedlnosti" a "Sadba Hospodinova" k jeho oslavě“.
Vyznání víry: Na slyšené slovo odpovězme apoštolským vyznáním víry (je na straně 1231):
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, který se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen“.
2. Píseň:Nyní zazpíváme píseň: 101
Čtení ke kázání je z Matoušova evangelia dvacáté osmé kapitoly od verše šestnáctého do verše dvacátého:
Mt 28:16 – 20: 16 Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. 17 Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. 18 Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého 20 a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."
Kázání:
Milé sestry, milí bratři, milí přátelé,
v dnešním kázání se ještě vrátíme k tématu Svaté Trojice. Tak trochu tím reaguji na názory, které jsem v minulých dnech zaslechl na Sedlecku, kde se setkává skupina různých evangelíků a diskutuje o své víře. Zjistil jsem, že někteří z nás evangelíků nevěří ve Svatou Trojici a považují tuto víru někdy dokonce za spíše škodlivou. Paradoxně se tak často děje u levicově smýšlejících křesťanů a já si myslím, že se tím ochuzují o to nejlepší potvrzení, a asi o ten nejlepší Theologický důvod pro svou křesťansko-levicovost. A tak bych se dnes s Vámi rád pozastavil nad jistě oprávněnými otázkami: Proč věřit ve Svatou Trojici, když se o ní v Bibli vlastně nikde doslovně nepíše? Existuje vůbec? Další otázkou je: Je pro nás nějak důležité věřit ve Svatou Trojici, přemýšlet o ní a proč? Pokusme se nad tím zamyslet.
V dnešním čtení ke kázání jsme si představili jeden ze stěžejních Biblických citátů svědčících pro existenci Svaté Trojice. Důležitý je především verš devatenáctý:
Mt 28:19: 19 Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého
Tento citát si vyložíme až později a podrobněji. Další citát, ve kterém se nějak projevují všechny Tři Boží Osoby je zapsán V Lukášově Evangeliu, třetí kapitole od dvacátého prvního do dvacátého druhého verše:
Lk 3: 21 – 22: 21 Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se,otevřelo se nebe 22 a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."
Vyskytuje se zde Ježíš, Duch Svatý a Bůh Hospodin, který mluví z nebe. Ještě jiný citát, který uvádím je zapsán V Lukášově Evangeliu, první kapitole verš třicátý pátý:
Lk 1: 35: 35 Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.
Zde je anděl, Maria, ale i Trojice: Duch Svatý, za slovy moc Nejvyššího – je Hospodin a mluví se tu o početí Ježíše Božího Syna. Skvělý přehled většiny nejvýznamnějších osob naší víry.
To bylo na ukázku. Je ještě několik citátů, v nichž se vyskytují alespoň dvě Osoby ze Svaté Trojice najednou. Mezi nimi je důležitý třeba tento, v němž spatřujeme Hospodina a Svatého Ducha, jak se spolupodílí na stvoření světa (ale některé církve to tak nevidí, například katolický překlad Písma – Jeruzalémská Bible, mluví o tom, že vítr Boží vířil nad vodami, tedy nikoli Duch Svatý). Citát je zapsaný v knize Genesis první kapitole od prvního do druhého verše:
Gen. 1, 1- 2: 1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
Nebo jinde nalézáme pohromadě Boha Hospodina a Ježíše Krista v citátu z Janova Evangelia dvanácté kapitoly od dvacátého šestého do třicátého verše:
Jan 12: 26-30: 26 Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce." 27 "Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel. 28 Otče, oslav své jméno!" Z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím." 29 Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: "Anděl k němu promluvil." 30 Ježíš na to řekl: "Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
A tak dále…
Jak se zdá, je byť často nepřímých, ale přeci jen důkazů pro existenci Svaté Boží Trojice v Bibli vlastně dostatek. Další otázkou je, zda jsou to vskutku Osoby, nebo jak občas někteří křesťané tvrdí je Bůh Otec jediný Bůh a Ježíš i Duch Svatý jsou jen ti, kdo konají Jeho Vůli, Ježíš jen člověk nebo nějaký prorok, a v případě Ducha prý dokonce jen jakási síla, kterou Bůh něco činí. Domnívám se, že lze najít indicie svědčící pro význam, moc a plnou rovnoprávnost a skutečnou Osobnost těchto Tří Božích Osob.
Pro moc a osobnost Boha Otce Hospodina krom jiného svědčí, že Je Stvořitel, což jsme si řekli v jednom z předchozích citátů z knihy Genesis a to že je Bůh všemohoucí, jak čteme opět v knize Genesis, sedmnácté kapitole, prvním verši:
Gen 17:1: 1 Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: "Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!
Pro Syna jako pro stejně s Bohem Otcem mocnou Osobu svědčí krom jiného, že má všechnu moc a že kdo v Něj věří má život věčný, neboť věčný život může nabízet jen pravý sám věčně živý Bůh:
Jan 3: 34-36: 34 Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť mu Bůh udílí svého Ducha v plnosti 35 Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou. 36 Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává."
Nebo podobně jak jsme četli v našem hlavním citátu ke kázání ve verši osmnáctém:
18 Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Pro Osobnost a důležitost Ducha svědčí například, že byl při Stvoření světa jak jsme četli dříve, či že Je Dárce života, jak čteme v Janově Evangeliu, šesté kapitole, šedesátém třetím verši:
Jan 6: 63: 63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.
A nebo citát z Matoušova evangelia, dvanácté kapitoly, verši třicátém prvním:
Mt 12: 31: 31 Proto pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.
32 I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.
Z tohoto citátu myslím jasně plyne, že Duch Svatý Je Boží Osobou a nikoli jen Jeho silou, neboť slyšme toto varování, které logicky nemůže být myšleno jako varování před rouháním se nějaké neosobní nevnímající síle nýbrž evidentně Osobě, nadané vnímáním a Vůlí.
Dále se mezi křesťany může naskytnout otázka. Kdo je tedy ten, kdo má všechnu moc, čest, slávu? Respektive Kdo je Vůdcem Svaté trojice? Otec? Syn? Nebo Duch Svatý? Bratři a sestry, domnívám se, že to je špatná otázka. Odpovědí je nejspíše - Láska a pak že všichni společně. Svatá Trojice je totiž jak víme jen Jeden Bůh = Bůh Láska. To, co my lidé občas chápeme jako jakási mocenská postavení v Písmu, jako když třeba Ježíš říká, že Otec je větší než On, není ale nic tak přízemního. Toto vše se v Písmu píše zřejmě proto, protože se mezi jednotlivými Božími Osobami vyskytuje míra Lásky, kterou my lidé prostě nechápeme. Neboť pravá Boží Láska upřednostňuje druhé osoby! A je sebeobětavá. Ježíš Miluje Otce více nežli sebe. Proto obětuje Sám Sebe za lidi, když to Otec Chce a lidé nezbytně potřebují. A ejhle, už nám začíná zvolna svítat. Toto je ten cíl každého z nás. Sebeobětavá láska která dle možnosti upřednostňuje druhé. Není to tedy běžně pojímaná láska. Bůh není ledasjaká láska. Ježíš, který je náš učitel, překonává na kříži své vlastní přikázání. Miluje Otce a bližní ne stejně, ale vlastně de facto více nežli sebe. Vždyť On dal Svůj Život za životy jiné, protože si to Otec přál. K tomu je potřebí více lásky k Otci a snad i k lidem než k své osobě. V Getsemanské zahradě zvítězila Láska komunitní (pro Boha Otce a lidstvo) nad individuální, osobní či sebeláskou (a sebezáchovou). To láska k druhým vnáší do světa Lásku, která se projevuje uvnitř Svaté Trojice, je to Láska Boží. Láska společenská, vzájemná, neznající žádnou míru ani hranici, Láska nekonečná. Jedině taková Láska může stát za počátkem existence světa či za nabídkou a touhou po Spasení všech hříšníků. Je to základní učební předmět křesťana. Jestlipak se učíme stále víc a více milovat druhé? Obávám se, že tak bohužel nečiníme anebo ne dostatečně. Kdy jen se my křesťané konečně obrátíme? Jak dlouho bude muset Hospodin na to čekat? Učme se a žijme Lásku a začněme s tím hned teď.
Vraťme se ale ještě jednou ne chvíli k devatenáctému verši, našeho dnešního hlavního citátu, který praví: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého“. Tento text je jak jsem uvedl jedním z hlavních důkazů, proč máme věřit v Trojjediného Boha - Otce - Syna - a Ducha Svatého. Jak víme z Evangelia, řekl tato slova sám Pán Ježíš a tak tedy tato slova mají zvláště pro nás evangelíky prvořadou autoritu a důležitost. A On říká, že máme křtít ve jméno – ano slyšíme dobře - jen jedno jméno pro Otce - i Syna - i Ducha Svatého. To znamená potvrzení, že tyto Tři Boží Osoby jsou vpravdě jen Jedním skutečným Bohem. Možná si někdo říká, že to též mohl být jen špatný překlad Písma, protože některé jiné překlady, třeba katolický udávají výraz "ve jménu", ale myslím si, že je to v podstatě jedno, neboť by to znamenalo v podstatě totéž. Jenže tento překlad je dle mého názoru výstižnější a proto jej uvádím. Je to překlad nejrozšířenější, používaný v překladu Ekumenickém, Kralickém, NBK, i Nové Smlouvy atd. Již ten fakt, že Ježíš Chce, aby se křtilo ve jméno všech Tří Božích Osob je evidentním důkazem jejich vzájemné provázanosti a neoddělitelnosti v Lásce. Ježíš by to jistě nežádal, kdyby to nebyla nutnost, neboť známe Pánův vztah ke zbytečným příkazům zákoníků. Právě tato naléhavá nutnost nás nutí k zamyšlení. Co nám tím Pán chtěl říci? Proč má například být člověk křtěn ve Jménu všech Tří Božích Osob, když Vykupitelem, Spasitelem je Syn – Ježíš Kristus? Ale je to opravdu tak? Není náhodou pravdou, že Vykupitelem je nejen Kristus, ale vlastně celý Bůh ve Své Trojjedinosti? Což lze oddělit Krista od Otce či Ducha Svatého? Vlastně ani Nelze! Žádná moc není dost silná, aby plně oddělila nekonečnou vzájemnou Lásku Svaté Trojice. Tedy Spasitelem je vpravdě nejen Syn, nýbrž i Otec i Duch Svatý. Každý svým dílem, každý svou prací, každý svým utrpením. Což kupříkladu Otec netrpěl vidíc Syna na kříži? Což v Kristu nebyla přítomna plnost Ducha Svatého? Domnívám se tak, že nám Ježíš v tomto tajemství křestní formule otevřel bránu k poznávání Boha. Boha jako Svaté Trojice, Boha, jako Svatého Společenství, jako Svaté Komunity rovnoprávných Osob s jednou společnou Vůlí, Láskou, tak silnou, že vždy upřednostňuje druhé Osoby v Trojici, Vůlí kterou je vlastně právě ta Láska vzájemně různě prokazovaná a žitá, neboť Bůh je přeci jak jsme si řekli právě Láska. Tato Láska je navíc ve své nekonečnosti vynalézavá, podobně, jako se dočteme u apoštola Pavla o vlastnostech Lásky. Z toho vyplývá důvod pro Boží Trojjedinost. Pravá a skutečná Láska nemůže být sama se sebou, nemůže žít bez sdílení se, a sebeláska není pravou láskou, ale klamem. Tím se vysvětluje, proč nemůže být pravý Bůh, který Je Láska jen v Jedné Osobě a proč zřejmě cítí potřebu rozšiřovat počet bytostí, mezi něž by se Jeho Láska mohla šířit. Boží Láska nám zjevená je tedy Láskou sebeobětavou a vzájemnou a to nejen v rámci Svaté Trojice – komunity, kde je této sebeobětavé Lásky logický počátek, ale přetéká a objevuje se i ve vztahu k dalším stvořením, například k lidem a myslím, že je dokonce i od nás lidí vyžadována. Někdo může říci, ukažte nám tu vzájemnou Lásku Boží, inu stačí s otevřenou myslí číst Písmo Svaté a jistě si všimneme úžasné náklonnosti mezi jednotlivými Božími Osobami, ale i náklonnosti vůči lidem. Tato Láska má být v křesťanských sborech a v církvích a mezi věřícími a má se šířit i dál do světa. Ve skutečnosti tomu tak moc není a mělo by to být důvodem našeho zamyšlení se nad sebou.
Vzpomeňme nyní také, jakou modlitbu předal Kristus svým učedníkům. I ta nese prvky Božího komunitního myšlení Boha. Je to přeci modlitba společenství – komunity, nikoli jednotlivce. Nezní Otče můj, nýbrž Otče náš. Není to modlitba prvořadě za sebe, ale především za druhé, za společenství. Stejné je to i s některými jinými modlitbami, například v Ježíšově modlitbě za učedníky, stejné je to i s některými půsty konanými za všechen lid co zhřešil a podobně. Nemáme žít pro sebe, ale předně pro Boha a pro druhé. Činíme to? Nemodlíme se více za sebe, než za druhé? Jde nám předně o blaho druhých či o blaho své? Je naše láska upřednostňující? Jakou víru vlastně máme? Je to víra křesťanská? Víra společenství v Lásce? Zamysleme se nad sebou.
Závěrem bych ještě rád připomněl i jedno známé znamení či symbol související se Svatou Trojicí. Je to symbol, „znamení kříže“. Jedině existence Svaté Trojice Otce – Syna a Ducha Svatého, dává logiku, smysl a oprávnění tomuto známému křesťanskému symbolu „požehnání křížem“, které může křesťan činit i přesto, že opět nikde v Písmu se o tomto znamení nic přímo nepíše a je to jen starobylá lidská tradice. Ale jak vidíme tato tradice (na rozdíl od některých jiných) však evidentně neodporuje Boží Vůli a nehlásá něco, co by nebyla pravda. Nemusíme se ho tedy bát používat. Ba naopak, šťasten ten, kdo si uvědomuje hloubku tohoto požehnání. Kdo z něj umí čerpat nekonečnou sílu Lásky, kterou toto znamení zvěstuje. Správně bychom totiž měli činit vše jen ve Jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Tak se staň! Amen.
Modlitba (po kázání):Pomodleme se:
Bože náš Trojjediný, Otče, Synu a Duchu Svatý. Děkujeme Ti, že Jsi se nám Dal poznat v této Své Požehnané podobě, která nám může otevřít bránu poznání skutečné – Tvé Boží Lásky. Lásky, která je vzájemná, společenská, sebeobětavá, druhé upřednostňující, vše přemáhající a nekonečná. Dej nám pomoc Svého Ducha Svatého k tomu, abychom Tvou Lásku vždy hledali a nacházeli ve společenství, ať s Tebou, či s druhými lidmi. Neboť víme, že kde jsou dva nebo tři ve Jménu Tvém, tam Jsi Ty uprostřed nich. Což nám ukazuje důležitost i sílu tohoto společenství v lásce. Dej, abychom nezapomínali, že modlit se máme především za druhé a ne jen za sebe a že mocná je modlitba milujícího za jiné. Buď k nám Milostivý, Odpusť nám naše viny a Přiveď nás všechny do blízkosti Tvé - Boží Trojjediné Rodiny.
3. Píseň:Nyní zazpíváme píseň: 169
Oznámení:
Modlitba Páně: Nyní se ještě pomodleme modlitbu Páně (str. 1231), která nám ukazuje, že nejlepší modlitba je modlitba za společenství a nikoli jen za sebe: „Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, i neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás ode zlého. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen“.
Požehnání:(podle Numeri 6:24 - 26)
„Ať Hospodin nám žehná a chrání nás, ať Hospodin rozjasní nad námi svou tvář a je nám milostiv, ať Hospodin obrátí k nám svou tvář a obdaří nás pokojem“.
4. Píseň: A na závěr zazpíváme píseň: 210
frater Iohannis
